Dnem 1. dubna 1924 jsem měl na základě rozsudku mnichovského Lidového soudu nastoupit do vězení v Landsberku na Lechu. Tím se mi poprvé naskytla po letech nepřetržité práce možnost přistoupit k dílu, které mnozí požadovali a které jsem sám považoval za účelné pro hnutí. Rozhodl jsem se vysvětlit ve dvou dílech nejen cíle našeho hnutí, ale také popsat jeho vývoj. To bude poučnější než náčrt jakéhokoliv doktrinářského projendnání. Měl jsem přitom také příležitost vylíčit svůj vlastní růst, pokud je to nutné k pochopení jak prvního tak i druhého svazku, a pokud to poslouží k rozptýlení špatných legend, které vytváří židovský tisk o mé osobě. Obracím se přitom s tímto dílem ne na cizí, nýbrž na ty příslušníky hnutí, kteří mu náleží srdcem a jejichž rozum usiluje o upřímné poučení. Vím, že člověk se dá získat spíš mluveným slovem než slovem psaným, že každé veliké hnutí na tomto světě vděčí za svůj růst spíše velkým řečníkům než písařům. Nicméně k soustavnému a jednotnému zastávaní nějakého učení je třeba, aby jeho zásady byly napsány navždy. K tomu mají sloužit tyto dva svazky jako stavební kameny, které připojuji ke společnému dílu.
Landsberg am Lech
pevnostní věznice
autor